Jednou z chyb České bankovní rady a zejména jejího šéfa Miroslava Singera, který v roce 2013 prosadil znehodnocování české koruny, je domněnka, že okrádání českých důchodců je beztrestné, protože se nedovedou bránit proti znehodnocení svých úspor na stáří a svých důchodů. To znehodnocení proti Euru okolních států, ke kterému dříve či později přistoupíme (druhou možností je už pouze rubl) činí zatím asi 20%, ale vlivem nepřímých efektů bude asi vyšší. Veškerou halasně zdůrazňovanou podporu exportu totiž zaplatili naši důchodci, aniž by se jich někdo ptal. Česká bankovní rada a Miroslav Singer osobně porušili první a jedenáctý článek Ústavy ČR tím, že diskriminovali skupinu občanů určité věkové kategorie. A česká vláda to toleruje.
Singer má přirozeně pravdu, že poškození důchodci jsou proti němu jako jednotlivci bezmocní. Jednostranné poškození části veřejnosti mívá ovšem za následek nečekanou reakci celého ekonomického systému. Těch reakcí může být mnoho. Jednou z nich je třeba poučení pro mladou generaci: spořit do penzijního systému je hloupost, protože je v našem státě vysoce pravděpodobné, že za dvacet let opět nějaký chytrák z české bankovní rady všechny našetřené fondy znehodnotí. taková je vize naší společnosti.
Zmíněná diskriminovaná věková kategorie české společnosti může být slyšet, pokud využije svého ústavního práva a vytvoří si své odbory. Nikoliv politickou stranu nebo spolky, to se neosvědčilo pro příliš široké spektrum politických názorů a skončilo to pojídáním chroustů, ale skutečné odbory, které by měly prosadit právo na zastoupení asi 28 % obyvatelstva v roce 2015 a 38 % v roce 2030 v rozhodovacím procesu českého státu. Takže ne tripartita, ale quadripartita.
K čemu vůbec byla měnová intervence dobrá? Podle současných dat vydělala ČNB na pražských Příkopech za roky 2013 a 2014 na znehodnocení koruny 123 miliard korun (HN 24.1.2015). Pak podle údajů v tisku existuje podezření, že některé osoby vydělaly transakcemi těsně před intervencí miliardy. Asi se v Česku nic neutají. Údajně byli podpořeni čeští exportéři. Dosud to ale nikdo navyhodnotil. Ten zisk ČNB je ovšem podle českých zákonů bezdůvodným obohacením na úkor důchodců. Doufejme, že se tohoto faktu ujme některý schopný státní zástupce.
Co bylo na měnové intervenci ke znehodnocení české koruny špatně? Exportujícím výrobcům byl vytvořen polštář, který snížil velmi potřebný tlak na zvyšování kvality, produktivity a konkurenceschopnosti na mezinárodním trhu. To se negativně projeví za pár let, ale to je pro finančníky španělská vesnice a navíc, jak ukázala finanční krize roku 2008, okamžitý zisk je jejich jediná priorita bankéřů. Kromě těchto makroekonomických škod byly diskriminovány i určité věkové skupiny občanů. Znehodnocení starobních důchodů vůči zemím s Eurem představuje asi 52 miliardy korun ročně, okamžité znehodnocení úspor 2,328.000 starobních důchodců o 20 % se může blížit 70 miliardám korun českých. Jaká náhoda, že se to poškození důchodců o 122 miliard korun zhruba rovná výnosu ČNB za poslední dva roky. Kromě toho celá slavná podpora exportu byla financována z peněz českých důchodců. To je opravdu luxus.
Co je na vině? Těch příčin je více. O velkém rozdílu mezi teoretickou (zdánlivou) inflací či deflací a mezi deflací skutečnou nejen v ČR ale i v EU se ví, ale nic se s tím nedělá. O tom někdy jindy. Ekonomická teorie rovněž pokulhává v otázce významu, průběhu a zeměpisného rozsahu deflace. Co v malém měřítku je v ekonomice špatně, může být ve velkém měřítku dobře a naopak. Je třeba si uvědomit, že ekonomika není exaktní věda, protože nemůže na základě zkoumání jevů odvodit jejich vývoj v budoucnu. Obrazně: konstruktér letadla si odzkouší malý model ve větrném tunelu, proměří hodnoty všech relevantních fyzikálních veličin a pomocí teorie podobnosti vypočítá chování skutečného letadla a jeho součástí. Podobně projektant mostu přesně zjistí vlastnosti jednotlivých materiálů, které hodlá použít, a pomocí exaktních věd jako je fyzika, statika, dynamika a matematika vypočte namáhání plánované konstrukce a jejích prvků, vynásobí to koeficientem bezpečnosti a vypočte potřebné rozměry. Podpisem stvrdí správnost a za bezpečnost navržené konstrukce doživotně ručí. To je ovšem ekonomům upřeno, za nic ze svých odhadů (dosud) neodpovídají.
Někteří ekonomové jako třeba Václav Klaus se vychloubají, že ke svým dedukcím používají vysokou matematiku, jako jsou třeba diferenciální rovnice. To neberte vážně, to je pouze sladká poleva na nepovedeném koláči. Přesné početní operace vycházející z náhodných a nepřesných čísel dávají nesmyslné výsledky. To je stejné jako spolehlivost přesného výpočtu deflace statistickými úřady pomocí smyšlených „spotřebních košíků“. Spotřebitel je totiž nevypočitatelný. Když má pocit, že má málo peněz, nakupuje levnější zboží. Když má pocit, že je mu dobře, zabrousí do luxusního obchodu. Jak asi statistikové zahrnují tyto pocity do svých přesných výpočtů? Toť otázka.