Šéfem Státního departmentu, jak se americké ministerstvo zahraničí oficiálně jmenuje, byli od jeho vzniku v roce 1790 po dobu 207 let výhradně muži. Jmenováním Madeleine Korbel Albright(ové) se něco změnilo: z následujících 15ti let vládly State Departmentu po dobu 11ti let následující tři ženy.
Condoleezza Rice i mnoho Američanů je přesvědčeno, že válka v Iráku i v Afghanistánu byla oprávněná, i když v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení.
Hillary Clintonová prohrála prezidentské primárky proti Obamovi proto, že hájila oprávněnost obou válek, zatímco Obama byl proti nim. V úřadu pak ale usilovně pracovala na jejich ukončení. Všichni uznávají její neobyčejnou loyalitu k rozhodnutím prezidenta a vlády, i když předtím někdy měla jiný názor, a také její mimořádné diplomatické schopnosti politiku vlády prosazovat. V kuloárech Bílého domu je považována za velice úspěšnou a neúnavnou šéfku diplomacie, proslýchá se však, že je neobyčejně vyčerpána a že chce odstoupit. Jako o její možné nástupkyni se mluví o další ženě, současné americké velvyslankyni tmavé pleti u OSN Susan Rice (shoda příjmení je náhodná). Proti jejímu jmenování však mají námitky tři členové senátní komise v čele s McCainem
Madeleine Albrightová, naše úspěšná krajanka, se zapsala do historie tím, že prosadila použití všech prostředků včetně bombardování strategických cílů, aby v bývalé Jugoslávii zastavila šílené etnické vraždění a plánovité znásilňování, používané jako cílená zbraň v etnických válkách, proti kterému se dosud žádný významný politik nedokázal tvrdě postavit.
Výrazné úspěchy žen v americké diplomacii přiměly vědecké týmy, aby se otázkou úspěchu žen v diplomacii systematicky zabývaly. Studie Christophera Berryho zveřejněná v minulém roce v časopise „American Journal of Political Science“ dospěla k závěru, že ženy v politice jsou přesvědčivějšími a respektovanějšími, než jejich mužští kolegové. Důvody jsou jednak obecné, jako nutnost prosadit se v mužské konkurenci a pracovat tvrději než muži, aby se tam udržely, jednak to jsou osobní vlastnosti odlišné od mužů a velice důležité v diplomacii. Těmi je mimo jiné dobrá intuice a vůle důkladně a pečlivě se připravit na každé diplomatické jednání. To ostatně není rozhodující jenom v diplomacii: na vysoké úrovni v podnikání a obchodě se mužům častěji stává, že jim něco zabrání se důkladně připravit, a ve sporu pak prohrají.
V jednom letošním vydání časopisu „Harvard Business Review“ zveřejnili Jack Zenger a Joseph Folkman výsledky svých analýz řady amerických společností o tom, že ženské vrcholné manažerky jsou nyní více respektovány, než jejich mužské protějšky. Podřízení jim více věří, protože dělají méně chyb, a pokud nějakou udělají, rychle se snaží věc napravit. Uznání chyby zjednává respekt.
Madeleine Albrightová v rozhovoru s reportérkou v Bílém domě Annou McFeatters celé téma úspěšnosti žen trochu zlehčila:
„Nemyslete si ale, že by svět byl lepší, kdyby ho řídily jen ženy. Vzpomeňte si na svá léta na střední škole.“