Reklama
 
Blog | Pavel Filka

PARKANOVÁ: OBĚŤ, ALE UŽITEČNÁ

Paní Parkanová měla smůlu. Nechala se svými spolustraníky nastrčit do funkce ministra obrany, kde ji nečekalo nic jiného, než se stát loutkou v rukou protřelých mazáků. Byla na tom jako nováček, kterého mazáci podvedou, kdykoliv si vzpomenou. Teď musí chodit po soudech, shánět si advokáty a žít ve stresu. Jen doufám, že ti partajníci, kteří ji do té nevděčné funkce dotlačili, se aspoň nyní postarají o její obhajobu a o komplikace s obviněním spojené. Může být odsouzena, ale neměla by být trestána, protože to je učebnicový příklad pro její následovníky. Chyby dělali i ministři před ní, ale to byli alibisti, kteří se vyhýbali jakémukoliv rozhodování a úspěšně se tím vyhnuli obvinění. K čemu je ale ministr, který se bojí rozhodnout?

Paní Parkanová se sice stala obětí, ale obětí užitečnou, protože je v tom skryto důležité poučení. Všichni si pamatujeme na řadu případů, kdy vysoký úředník, zastupitel nebo politik něco rozhodnul, ale špatně, a později se ukázalo, že došlo ke škodě velkého rozsahu. Pokud byl vyšetřován, tak to policie často odložila s odůvodněním, že to dotyčný neprovedl úmyslně. Někdy to přišlo před soud, který zase obvinění odmítl, protože obžalovaný nebyl ve věci odborníkem a byl svými podřízenými uveden v omyl. 

Takováto šetření určitě nevedou k nápravě věcí pozemských, a bylo tedy už na čase, kdy se někdo zamyslel nad tím, že na důležitá místa ve státní správě jsou politicky protlačováni lidé, kteří pro tu funkci nemají základní předpoklady a schopnosti. To vidíme dnes a denně a nejen na místech takzvaných politických náměstků, ale i ve státem řízených podnicích. Příkladem je např. ČSA a Letiště Praha, kde političtí nominanti pokazili, co mohli. Každý kdo cestuje, vidí tristní vývoj na Ruzyňském letišti, které je už ostudou svému skutečnému jménu. U řady nově a vysokým nákladem vybudovaných terminálů postávají po většinu dne dvě tři letadla, v halách je mrtvo  a okolní budovy zejí prázdnotou, zatímco třeba bývalé téměř vesnické letiště v Bělehradě se stalo významným hubem (letovým středem)  východní Evropy a blízkého Východu s intenzivním provozem. V čem byla česká chyba? V neschopném managementu jmenovaném politickými stranami. 

Zpátky ale k paní Parkanové. Řízení ministerstva je ošemetná věc. Pracují tam titíž lidé po dlouhou dobu, vytvářejí své pavučiny, i těch pavouků je tam víc a často proti sobě bojují. V mazání schodů jsou někteří mladší a nadměrně sebevědomí lidé přeborníky, ale potřebné schopnosti pro funkci nemají. To jsou právě ti, kteří využívají každé politické tlačenky ke stoupání na žebříku. Bylo matematicky dokázáno, že v hierarchii ministerstva o šesti úrovních (ministr, náměstci, vrchní ředitelé, ředitelé odborů, vedoucí oddělení, referenti) stačí mít v celé hierarchické pyramidě náhodně rozptýlených 24 % lemplů, kariéristů a neschopných, aby celá instituce přestala fungovat. 

Reklama

Základní chyba je tedy v tom, že se české politické strany snaží vecpat svoje lidi do státního aparátu bez ohledu na to, že mají nedostatek lidí schopných takové funkce vykonávat, ale neodváží se to přiznat. Následky všichni známe. Všichni též známe jména současných i dřívějších ministrů, kteří zjevně na svou funkci neměli a neměli dostatek cti, aby si to přiznali a funkce se vzdali. 

Protože nemají dostatek cti, došla situace tak daleko, že to musí řešit policie a státní zástupci. Zdá se, že tam je pár rozumných lidí, kteří začali říkat: „Když někdo přijme nějakou odpovědnou funkci, tak má asi tři měsíce na to, aby poznal, zda na to jeho schopnosti a znalosti stačí nebo ne. Pokud nestačí, má v tom okamžiku z funkce odstoupit.“ Pokud přes takové zjištění (své vlastní) ve funkci setrvá, plně trestně odpovídá za škody, ke kterým pod jeho vedením došlo.  Ne za všechny škody: mohl se stát obětí podvodu nebo zločinného spolčení, a od toho jsou příslušné služby, aby to vyšetřily. O výsledku musí rozhodnout soud. To by mělo platit i pro volené funkce, jako jsou politici coby zastupitelé, radní, starostové, poslanci, senátoři a ministři. Paní Parkanová je obětí toho, že se v Česku dosud podle takových pravidel nepostupovalo, a měla by vydržet a svou roli dohrát s vědomím, že má naše sympatie.