Ano, v Česku blbá nálada skutečně panuje. Zkusme se nad tím trochu zamyslet. Otázky, která nás napadnou: „Od kdy u nás?“ „Kde jinde?“ „Proč?“ A konečně: „Jak se blbé nálady zbavit?“
Za totalit by otázka na náladu byla provokací. Pasivnější lidé byli v beznadějné depresi, aktivnější lidé oscilovali mezi strachem a nenávistí k nacismu/ komunismu, ti moc aktivní byli v koncentráku/uranových dolech, ti odvážní už většinou nebyli, a ta hrstka pronacistických/prosovětských aparátčíků si spokojeně chrochtala, netuše, co na ně Boží mlýny přichystaly.
Zbývá nám tedy jen to poslední období, období vznikající demokracie a svobody v Česku, které je i se všemi svými chybami to nejlepčí, co občané našeho státu v celé historii zažili. A to navozuje druhou otázku. Je-li blbá nálada u nás, je i jinde v demokratickém světě?
Nad tím je zajímavé se zamyslet. Pokračujme vylučovací metodou a začněme třeba se Spojenými státy. Všichni, kdo znají život v různých částech USA se shodují na tom, že tam se o blbé náladě zaručeně nedá mluvit. Všude mají své starosti, ale v době, kdy žádnou z nich neřeší, jsou spokojeni a v pohodě, usmívají se na neznámé lidi a neočekávají od nich nic špatného. Projevíte-li zájem, dají se s vámi do řeči. Starosti ale nejsou zanedbatelné. V severních státech USA a v Kanadě vás v zimě snadno na dálnici zastihne sněhová bouře při minus 40°C, která vás v autě uvězní klidně na čtyřiadvacet hodin, než vás vysvobodí Národní garda.
Na středozápadě si lidé na Silvestra říkají že letos měli štěstí, ničivé vzdušné víry je obešly, a snad bude další rok stejně dobrý.
V Kalifornii, státě s nejbohatšími občany, jsou ta poděkování podobná, jen se netýkají tornád, ale zemětřesení. Ta rýha Svatého Ondráše, oddělující dvě kontinentální kry, přeci jen běží přes celý stát od severu k jihu, a na ten pohyb je možno se chodit dívat. Občas to škubne, a z dálnic jsou spirály. Nějak se s tím naučili žít docela spokojeně. Jednou to ale bohužel zase přijde.
A co na Jihu? Sun belt se všemi výhodami věčného léta. Na Silvestra si lidé říkají, že letos ty tři hurikány přečkali docela dobře, zmizelý komín a pár rozbitých oken je dobrá bilance. Žraloci lidi letos na plážích nežrali, takže O.K., jen tak dál. Je tam někde skryta blbá nálada? Těžko. Podobně je to v celém Tichomoří, jenže tam mají koktail z hurikánů, zemětřesení, záplav a tsunami. Mezi tím tam jsou lidi docela štastni, bodejť by nebyli, je to přece Pacifický ráj.
I v nám blízkých zemích Evropy nemají lidé na blbou náladu čas. V Rakousku hned vedle nás, v zemi s údajně nejvyšší kvalitou života na světě, se vám v zimě stane, že ráno musíte tři hodiny odhazovat sníh, abyste se dostali z garáže. Údolí Sv. Johanna ve Vorarlbergu je často na několik dní odříznuto od světa, a tudy vede jediné dopravní spojení Východ – Západ. Žít v horách a provozovat tam Bauernhof u vsi a letní dobytkářství o dva tisíce metrů výše, což po generace dělá většina místních, je těžká práce i při dnešní technice. Ale zato vyrábějí mléko, sýry a maso, nejvíc Bio- a Eko na světě, a to nejen podle jména. Jistě, občas někdo z té hory spadne, nebo v zimě zmrzne, ale to k tomu životu patří, a z vrcholku mu místní muzikanti zatroubí na rozloučenou. Blbou náladu ale nemají.
Teď už můžeme zapnout logické pochody a spřádat závěr. Asi takhle.
Člověk se před několika stotisíci lety odlišil od zvířat tím, že byl sice méně pohyblivý a dravý než některá z nich, ale byl taky méně hloupý. To mu umožnilo přežít. Přežil všechno možné a taky přírodní katastrofy všeho druhu a jiná nebezpečí, i ze strany svého druhu. Musel se ale mít před nimi na pozoru. Větší část světa je ale těmto hrozbám vystavena dodnes. Naše malá republika ve středu Evropy je ale takovým „ostrůvkem pozitivní deviace“. Tady nám ze strany přírody nehrozí skoro nic. Na rozdíl od Holandska se se nám hráze neprotrhnou, protože žádné nemáme, zemský povrch je tu klidný až líný, a všeho je tu přiměřeně. Jinde na světě má člověk i když spí, vzadu na hlavě třetí oko, které v noci nespí a pozoruje nebezpečí. Toho se nám nedostává. Všimněte si toho, že i při docela malé povodni malého potoka někde v podhůří, jakých jsou v Rakousku tucty každý rok, je z toho u nás hlavní zpráva dne. Podobně jako přerušení práce na dálnici v pátek odpoledne, když se v sobotu a v neděli nepracuje.
Náš český problém spočívá v tom, že jsme historicky vybaveni pro boj s přírodou a živly, ale těch výzev se nám v naší dolině nedostává. Jsme geneticky uzpůsobeni k tomu, abychom v zimě mrzli a snižovali dávky jídla, a tak vydrželi do jara. Teď nám ale hypermarkety vnucují třešně v lednu, nové brambory v listopadu a zabíjačku v červenci. Nemáme pocit,že naše rodiny jsou v každém okamžiku něčím ohroženy. Nemáme nepřítele v přírodě, nemáme obtížné překážky, které bychom museli překonávat. Ale pozor, k překonávání překážek jsme geneticky vybaveni. Musíme si tedy nějaké vytvořit jinde. Kde? Pokud možno ne v bezvýznamných a pomíjivých maličkostech.
Jak se tedy blbé nálady zbavit? Věnujte svůj volný čas něčemu, co má smysl, a co prospěje i ostatním. Promarníte-li svůj čas, zmocní se vás blbá nálada.