To nás občany staví před otázku, zda jsme schopni si o věci udělat kvalifikovaný názor, nebo zda se o tom rozhodneme jenom citem, nebo podle partajní kázně, nebo podle někoho, komu věříme.
Cit je ovšem metoda, mimo rodinu poněkud nespolehlivá. Měli jsme se v době Mnichova bránit? Ano či ne? Nevím. Dělal jsem dobře, že jsem dvacet let volil jednu zdánlivě pravicovou stranu? Nevím.
Takže nezbývá, než se prokousat k podstatě problému, o kterém mám hlasovat.
Půjčit, nebo nepůjčit?
Podstata není politická, ale ekonomická a finanční. Na začátku byla finanční krize z října 2008. Tím to všechno začalo. Nebýt krize, neschopnost některé země Evropské unie hospodařit rozumně, zvláště tak malé země jako je Řecko nebo Česko, by Unie nějak zvládla. Finanční krize ale obnažila slabiny.
Naším úkolem v referendu tedy bude, rozhodnout nejen o tom, jak zabránit předlužení, ale taky, jak zabránit opakování té finanční krize. Její příčina ovšem byla poněkud složitější. Podrobně o tom píše anonymní německá burzovní makléřka Anne T. ve své knize Chamtivost bez hranic. Tam se dočtete, že krizi vyvolali brokeři několika velkých investičních bank, jako byli Lehman Brothers a další všeobecně známé banky. Vynikající mladí matematici a právníci z Harvardu, Oxfordu a Cambridge v oblecích od Armaniho vymýšleli v těch bankách složité, synteticky duplikované finanční deriváty s vysokou leverage a rovněž hedžové fondy, v kterých se daly ukrýt různé futures, opce a zejména vysoce rizikové hypotéční certifikáty, které dokonce měly v názvu „kapitálově zajištěné cenné papíry.“
Nevíte, o co kráčí? Není divu, protože to nepochopili ani šéfové těch brokerů, ani finanční dohled, ani národní banky, ani čtyří slavné auditorské mezinárodní firmy. Ty znáte od vidění, jejich pobočky sídlí i na významných místech Prahy. Výše jmenované finanční produkty protáhli ti nadaní brokeři přes offshore finanční centra (česky Kajmánské ostrovy), takže se vůbec nedalo zjistit, že v jejich ceně je obsažena i vysoká odměna brokerům a dokonce i odměny pro vedoucí poboček bank a spořitelen, kteří ty deriváty doporučovali a prodávali penzistům v bohatých zamích, aniž by vůbec pochopili, co vlastně prodávají.
A jak teď do toho, občané. Rozhodněte o tom v referendu (a převezměte odpovědnost), když naprostá většina z nás se ve světovém finančnictví nevyzná.
Jedna šance (a asi jediná) tu přeci jenom je. Požadujte na svých zástupcích v parlamentu a senátu, ať si problematiku pečlivě prostudují, snad ji pochopí a za nás rozhodnou. I když si na základě osobní zkušenosti myslím, že polovina českých poslanců a třetina senátorů jsou příživníci, přesto zbývá nadpoloviční většina těch s elementární poctivostí a schopností. Pokud ani tito problém nepochopí, což je vzhledem ke složitosti docela možné, ať udělají přiměřeně totéž, co vymyslí lidé v těch finančně mnohem zkušenějších zemích Evropské unie. Těm jde taky o krk.